Platby pro zemědělce v těchto oblastech by měly prostřednictvím vybízení k trvalému využívání zemědělské půdy přispívat k zachování venkovské krajiny a k zachování a podpoře trvale udržitelných systémů zemědělského hospodaření.
Opatření kompenzuje dodatečné náklady a ušlé příjmy v souvislosti s omezením zemědělské produkce. Zemědělské podniky zde hospodařící dosahují nižší produkce než zemědělci hospodařící v příznivých oblastech. Dlouhodobé snížení ekonomických výsledků zemědělských podniků v oblastech postižených přírodními omezeními by mohlo vést k postupné marginalizaci těchto území a mohlo by vyústit až v opouštění zemědělské půdy s dopadem na ekosystémy závislé na zemědělství v oblastech s přírodními omezeními.
Do roku 2017 se oblasti v ČR označovaly jako méně příznivé oblasti (LFA), od roku 2018 se oblasti zkráceně označují jako oblasti s přírodními omezeními (ANC) a rozlišuje se tak období před redefinicí a po ní (viz odkaz redefinice).
Žadatelem může být pouze zemědělský podnikatel podle § 2e až § 2h zákona o zemědělství, který má obhospodařuje min. 1 ha zemědělské půdy podle evidence půdy podle uživatelských vztahů (LPIS) v ANC. Platba v horských, ostatních i specifických oblastech se poskytuje na zemědělskou půdu s kulturou orná půda, trvalý travní porost nebo trvalá kultura. Mezi základní podmínky pro získání platby v plné výši je dodržování minimálního obhospodařování zemědělské půdy a také dodržování cross compliance.
ANC se dělí na 3 základní typy oblastí: